Odbory pohledem Dany Búrikové: Před rokem jsme se spojily a dnes jsme uzavřely první kolektivní smlouvu v Alzheimercentru Jihlava V Alzheimercentru Jihlava pracuji na pozici pracovnice v sociálních službách šest let. Vždy mi tato práce dávala smysl a velice si vážím svých kolegyň a kolegů.
S příchodem covidové pandemie se tato práce stala ještě náročnější, ale vždy jsme se snažily vše zvládnout a postarat se co nejlépe o uživatele naší služby. Bohužel začátkem roku 2021 po změně ředitelky našeho zařízení přestalo vedení se zaměstnanci komunikovat, a podmínky pro naší práci přestaly být udržitelné. Některé kolegyně podaly výpověď a situace na pracovišti se stala neúnosnou.
Rozhodly jsme se proto vstoupit do odborové organizace Alice a pokusit se o dialog se zaměstnavatelem touto cestou. Již toto rozhodnutí povzbudilo kolegyně a kolegy do další práce, protože věřili, že společně můžeme podmínky pro naší práci zlepšit. V květnu jsme ohlásily působnost odborové organizace zaměstnavateli a začaly se pravidelně scházet, radit, plánovat a navzájem se podporovat. Vzhledem k tomu, že si mě kolegyně a kolegové zvolily za předsedkyni, cítila jsem velkou zodpovědnost a popravdě obavy, jestli dokáži naplnit jejich očekávání.
Po první schůzce se zaměstnavatelem jsem věděla, že rozhodnutí vstoupit do odborů bylo správné. Komunikace začala fungovat a dostaly jsme příslib nápravy. Po dvou měsících se nám společnými silami podařilo u centrálního vedení prosadit odvolání ředitelky zařízení. Tento krok zaměstnavatele jsme vnímali jako signál, že dokáže uznat naše oprávněné požadavky a je ochoten s námi vše diskutovat. To nás povzbudilo a v září jsme zaměstnavateli předložily návrh kolektivní smlouvy. Chtěly jsme získat především navýšení mezd, které se u pečovatelek pohybují kolem 20 tisíc korun, navýšení počtu personálu a možnost připomínkovat nové směrnice.
Vyjednávání kolektivní smlouvy probíhalo klidně, konstruktivně a efektivně. Myslím, že obě strany se snažily najít kompromis a společné řešení. Po každé schůzce jsem odcházela s dobrým pocitem. Informovala jsem kolegy, které další body máme projednané a jakou mám radost. Bylo dohodnuto, že do konce roku smlouvu podepíšeme a od ledna 2022 začne platit.
Bohužel na prosincové schůzce, kdy jsem očekávala podpis smlouvy, nám bylo oznámeno, že přecházíme pod nového zaměstnavatele, investiční společnost Penta, a bylo by vůči němu nefér podepsat kolektivní smlouvu bez jeho vyjádření a souhlasu. Stroze oznámili, že smlouvu nepodepíší, přejí nám hezké svátky a sejdeme se v lednu se zástupci budoucího zaměstnavatele.
Smutek, frustrace, beznaděj. Tolik času, práce a všechno zbytečně? Lhali mi celou dobu a jen získávali čas? Co mám říct kolegům? Všichni čekají, že dnes smlouvu uzavřeme. Co můžu ještě udělat? Všechny tyto otázky mi proběhly hlavou současně. Odpověď jen jedna. Oznámit kolegům výsledek schůzky, popřát jim hezké svátky, odpočinout si a v lednu začít znova.
Setkání v lednu, kterého se mimo jiné zúčastnil i zástupce společnosti Penta Boris Šťastný, proběhlo v přátelské atmosféře, přesto nás čekaly ještě tři měsíce intenzivního jednání a nejistoty. Dne 7.4.2022 byla kolektivní smlouva podepsána. Došlo k navýšení mzdy zaměstnancům o 1500 Kč a zvyšuje se počet pracovníků v přímé péči, což kolegyně a kolegy potěšilo nejvíc. Já osobně vnímám jako nejdůležitější, že díky odborům byl zahájen dialog mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. Vím, že nás čeká ještě hodně práce, ale věřím, že když je zájem a snaha na obou stranách, najdeme řešení všech problémů, které nás trápí. Jsem přesvědčená, že by odbory měly být v každém domově seniorů a že to je cesta, jak postupně zlepšit pracovní podmínky v naprosto klíčových pečujících profesích, bez kterých se společnost neobejde.
Autorka je místopředsedkyně MO UZO zaměstnankyň a zaměstnanců v sociálních službách - ALICE a působí jako pracovnice v sociálních službách v Alzheimercentru Jihlava.
